234. pěší prapor · klub vojenské historie, airsoftový tým, o.s. 
 LOGIN:      | 
  
ÚVOD
O PRAPORU
JEDNOTKA
GALERIE
ČLÁNKY
GUESTBOOK
ODKAZY
KONTAKT INFO


Aktualizace: 26.3.2013
Návštěv: 
Online je 


26.03.2013 »
Po opravdou dlouhé době proběhla první fáze aktualizace obsahu webu, jmenovitě pak úvodní stránky, sekcí Jednotka, O praporu a Nábor.

21.07.2011 »
Po dlouhé době nějaké nové fotogalerie!

27.03.2010 »
Lidé viďte! ...nové videogalerie!

03.03.2010 »
Lidé čtěte! ...nové články!

05.02.2010 »
Přidány nové fotogalerie.

24.01.2010 »
Do fotogalerie Ostatní přidány nové fotky.


Články






Virtuální trénink, aneb když se nechce..

box_grey INFORMACE O ČLÁNKU
ID článku: 28
Datum: 2008-01-30 02:15:56
Napsal: rotmistr ČOUD
Komentář: Technika jde dopředu. Moderní armády stále více využívají moderní technologie. Počítače nahrazují nejen "zastaralé přístroje", ale i "zastaralé piloty", "zastaralé řidiče" a třeba se dočkáme i toho, že nahradí "zastaralé vojáky". A jak je to v airsoftu?







Při prohlížení webových stránek ostatních airsoftových týmů stále častěji narážím na články, recenze, názory a pokecy ohledně něčeho, co bych nazval „snadným využitím počítačových her k fyzicky nenáročnému tréninku“. Nevím jestli je to tím, že počasí venku ne vždy umožňuje slušné cvičení, nebo tím, že některé airsoftové jednotky poněkud leniví a nechce se jim vytáhnout paty z baráku, nicméně rozhodli jsme se, že zjistíme, jestli na tom přece jen něco nebude.

O co vlastně jde?

Princip je jednoduchý. Členové jednotky se sejdou na předem domluveném místě, ať už u někoho v obýváku, nebo i na své základně. V batohu, v jezevci, v tašce, nebo jen tak pod paží třímají stolní počítač popřípadě laptop, který obratně připojí do již připraveného switche, nasadí sluchátka a přestanou vnímat okolí vzdálenější deseti metrů.

Co se tak obvykle paří?

Co jsem se dočetl, tak nejčastěji je to Counter-Strike. Tuto hru bohužel nepovažuju za nejideálnější řešení, leda tak že si chcete prostě vypařit mozek. Counter-Strike je totiž hra, kde jde podle mě čistě jen o akci. O tom, že by se chování zbraní a jejich účinek alespoň částečně blížil skutečnosti si můžeme nechat jen zdát. A pokud některý hráč přežije několikanásobný zásah z ráže 5,56 a následně s prostřeleným břichem, potrhanými svaly, naštípnutou pažní kostí, masivní ztrátou krve a rozvíjejícím se šokem obratně přeskočí zábradlí, rychlostí olympijského sprintera přeběhne na druhý konec mapy a tam se směšnou hodnotou 3 % zdraví vyvraždí zbytek teroristů, tak většina normálně smýšlejících jedinců musí přiznat, že tohle nebude to pravé... Napadlo mě skvělé přirovnání. Counter-Strike rovná se teplákový kindersoft...

Jak tedy na to?

Řekl bych, že i ten náš občasný „virtuální trénink“, je stejně jen záminka k tomu vypařit si přes noc mozek, ale když už, tak proč to neudělat stylově. Jako ideální hru pro standardní „virtuálně airsoftovou přestřelku“ jsme seznali Day of Defeat. Sice neděláme WWII, ale prostředí hry jako takové je stejně poměrně univerzální. Stejně jako ve skutečnosti si vyberete z omezeného množství použitelných zbraní a vyrazíte do boje proti druhé straně. Stejně příhodná je skutečnost, že k usmrcení protivníka postačí krátká dávka, popř. jeden dobře mířený zásah. Také hrajete pouze s jednou zbraní. Kde v airsoftu se vám stane, že najdete u mrtvoly lepší zbraň, kterou obratně vyměníte za tu svou. Udělejte to ve skutečnosti a dotyčná mrtvola vás na místě umlátí přilbou, vlastní-li nějakou. Munice je omezena rozumným množstvím, točáky na samopal ráže .45 se očividně nevyráběly. Další vhodná akce je Rainbow Six, která je skvělá na CQB. Výběr zbraní a výstroje je bohatý, tak proč si to trochu neužít. A nakonec to chce ještě něco na odreagování. Starý dobrý Half-Life s mapou Crossfire, kde můžete jednou za pár minut odpálit své soupeře atomovkou z pohodlí železobetonového bunkru je dokonalý prostředek k vybití agrese nahromaděné z okamžiků, kdy se vám v předešlých dvou hrách příliš nedařilo...

A jak to potom vypadá u nás?

Každá taková akce je prakticky vždycky noční a obvykle následuje po normálním cvičení, nebo srazu. Začátek cca v 19:00, konec v nedohledu. Jídlo a pití je vždy k dispozici a stěny naší základny dokonale izolují od okolního světa. Obvykle se nás sejde asi šest, což není moc, ale stačí to. Hraje se co nejblíže skutečnosti, každý má tedy tu funkci, kterou vykonává v týmu.