234. pěší prapor · klub vojenské historie, airsoftový tým, o.s. 
 LOGIN:      | 
  
ÚVOD
O PRAPORU
JEDNOTKA
GALERIE
ČLÁNKY
GUESTBOOK
ODKAZY
KONTAKT INFO


Aktualizace: 26.3.2013
Návštěv: 
Online je 


26.03.2013 »
Po opravdou dlouhé době proběhla první fáze aktualizace obsahu webu, jmenovitě pak úvodní stránky, sekcí Jednotka, O praporu a Nábor.

21.07.2011 »
Po dlouhé době nějaké nové fotogalerie!

27.03.2010 »
Lidé viďte! ...nové videogalerie!

03.03.2010 »
Lidé čtěte! ...nové články!

05.02.2010 »
Přidány nové fotogalerie.

24.01.2010 »
Do fotogalerie Ostatní přidány nové fotky.


Články






Airsoft

box_grey INFORMACE O ČLÁNKU
ID článku: 31
Datum: 2008-03-29 18:11:22
Napsal: štábní rotmistr VÁLEČNÍK
Komentář: Co je to vlastně airsoft? O čem to všechno je, jaké typy zbraní jsou k dostání a jak to v prostředí airsoftu vlastně všechno chodí? Pokud hledáte odpovědi na výše zmíněné otázky, pak čtěte dál...







Napsat článek o airsoftu není zase tak jednoduché. Byl bych nerad, aby to sklouzlo jen do obyčejného překopírování textu z různých airsoftových fór. Prostě stručně a jasně napsat a vysvětlit příchozím, o co vlastně jde, čím se zabýváme a vysvětlit jim, že to není lámání stromků a napadání bezbranných, nic netušících lidí.

Airsoft... už název napovídá, že je to něco se vzduchem. Ano, airsoftové zbraně jsou vzduchovky, přesněji řečeno plynové zbraně kategorie D, které ale mají vojenský vzhled. Dle paragrafů mohou zbraně kategorie D vlastnit pouze jedinci zletilí a plnoprávní. Bohužel se tak neděje. A nemalou vinu na tom mají provozovatelé airsoftových obchodů, které to v podstatě ve vidině zisků nezajímá.

Ted k samotným zbraním: Jak už bylo řečeno, jsou to vzduchové zbraně mající vojenský vzhled. To je jeden z velikých rozdílů oproti paintballu. Airsoftová zbraň vystřeluje plastovou kuličku o průměru 6mm. Při dopadu, nebo zásahu cíle se kuličky běžně nerozbíjejí a nezanechávají barevné značky tak jako paintballové. Zbraně jsou velmi věrohodně zpracovány, to znamená, že mají identickou délku, přibližnou váhou, reálné ovládací prvky a podobně. Je jich nespočet druhů, nicméně výběr začíná přibližně až obdobím druhé světové války. Starší zbraně se buď vůbec nevyrábí, nebo se velice těžko shání z omezených sérií.

Na výběr je několik variant dle principu pohonu.

Nejzákladnější je manuální zbraň - ta vyžaduje po každém výstřelu ruční natažení mechanismu zbraně. Tyto zbraně jsou levné, relativně přesné a spolehlivé (vyjma ostřelovacích pušek). Nevýhodou je nízká kadence a absence náhradních dílů. Stejně tak skutečnost, že drtivá většina „manuálek“ je kompletně z plastu. Pro začátek je to ale ideální volba. Nováček se naučí zbraň řádně držet, správně ji ovládat a procvičí si základní obsluhu. Další výhoda je, že si váží každého výstřelu, protože na další už v boji nemusí mít čas. Získává tak zkušenosti, které se později vyplatí.

Další jsou zbraně poháněné plynem -tzv. „plynovky“. Jsou to převážně pistole a pár dlouhých ostřelovacích pušek. Provoz je náročnější na údržbu, a finančně je nutno započítat i náklady na plyn. Tyto zbraně se vyznačují silou výstřelu a mnoho pistolí je navíc vybaveno funkcí označovanou jako BLOW BACK - to znamená, že při výstřelu zbraň „kopne“, protože závěr vykonává stejný pohyb jako u reálných zbraní. To je důvod, proč si mnoho lidí pořizuje v plynu právě pistole. Nevýhodou jsou vyšší nároky na údržbu a skutečnost, že při nízkých teplotách (zvláště při teplotách pod bodem mrazu) není možné zbraň kvůli fyzikálním vlastnostem plynu téměř používat. Nicméně jako záložní jsou plynové zbraně vynikající….

Poslední a nejrozšířenější skupinou jsou tzv. „elektriky“ nebo chcete-li AEGečka. Zkratka vychází z názvu Airsoft Electric Gun. Název napovídá, že jde o zbraně poháněné elektromotorem, který je podobný modelářským typům. Energie je dodávaná akumulátory různých velikostí a tvarů. Zbraně jsou relativně nenáročné na údržbu, spolehlivé, přesné. K tomu je dostupný nespočet náhradních dílů, upgradů, doplňků, příslušenství a konverzních setů, takže si zbraň můžete libovolně vyladit do vaší vysněné podoby. Nicméně finančně se pohybujeme v cenových relacích přibližně 7 - 25 tisíc, někdy i více. Za to si ale můžete vybrat z širokého sortimentu zbraní a modifikací z celého světa. Záleží jen na vás, jak jaký typ si vyberete, ať už podle toho, jakou jednotku jste se rozhodli dělat, nebo co se vám vždy líbilo. Na větší airsoftové akce je dnes již aeg v podstatě nutnost.

Existuje samozřejmě i určité množství levnějších variant AEG zbraní, tolik oblíbené poslední dobou u hráčů věkové kategorie kolem 15ti (a méně) let. Tyto zbraně jsou bohužel velmi mizerně zpracované, nespolehlivé, nevýkonné a je řekněme bezpředmětné si je kupovat. Jako dekoraci na stěnu ano, jako zbraň na boj ne. Samozřejmě nevyjmenoval jsem všechny zbraně a druhy, ale tyto tři základní jsou nejběžnější a nejrozšířenější. Tento článek je o airsoftu jako takovém, nikoli pouze o zbraních.

Tak a po úvodu a vysvětlení, čímže to ti zelení mužíci po sobě střílejí, přejdeme k samotné hře.


Nebudu se rozepisovat o tom, jak akce začíná v čase tolik a tolik, jak je to velice často kopírováno. Akce si domlouvají týmy mezi sebou, nebo tým vyhlašuje akce, na které pak zve ostatní. Může se jednat jen o obyčejnou přestřelku stylem „my vpravo, vy vlevo a jdem na sebe“, nebo je vypracovaný scénář s úkoly pro každou stranu nebo jednotku zvlášť. Akce mohou být od několikahodinových po celodenní, popřípadě několikadenní. Zpravidla dvoudenní akce se konají přes víkendové dny. V letních měsících jsou běžnější vícedenní boje. Ty jsou už ale náročné na organizaci a vlastně veškerý management. Jsou avizovány i několik měsíců dopředu a informace se průběžně upřesňují. Další typ akcí jsou tzv. reenacting boje. To jsou už tematicky zaměřené scénáře podle skutečných událostí. Velice oblíbené tedy jsou události let minulých, počínaje Mogadishem, přes boje u města Hue a Stalingradem, popř. Ardenami konče. Výběr je jak vidno velice pestrý.


Během samotné hry se jednotlivé týmy pohybují po herní ploše předem dané velikosti. V případě kontaktu s jinou nepřátelskou jednotkou buď rozpoutají přestřelku, nebo se stáhnou. Záleží na úkolech té které jednotky, a také celé koncepci softové akce. Někdy je žádoucí zmizet a nepoutat na sebe pozornost, někdy je prvořadým úkolem zničit nepřátel co nejvíce.

V případě zásahu nepřátelskou kuličkou či kuličkami musí zasažený viditelným způsobem oznámit, že „to dostal“ a vystoupit z boje. Ať už zařve „MÁM!“, zvedne ruce nad hlavu a odchází na místo k tomu určené (takzvané „mrtvoliště“), nebo se sesune k zemi jako skutečná mrtvola, případně si obleče reflexní vestu. Vše záleží na organizátorech, kteří po vzájemné domluvě určí pravidla. Po zasažení už hráč každopádně nesmí nadále nijak vstupovat do hry. Nesmí střílet, používat vysílačku, mluvit s "živými" spolubojovníky nebo protihráči, vyzrazovat nepřátelské pozice spoluhráčům a podobně.

Vzhledem k tomu, že airsoftová kulička neoznačí cíl barvou, je vlastní hra založena pouze na plném fair-play myšlení. Samozřejmě to není nijak dobrý pocit, když vás po několikahodinovém pátrání a hlídkování po lese zastřelí nepřátelský sniper, aniž byste si sami vůbec vystřelili, ale přesně o to v softovém světě, který simuluje vojenskou činnost vlastně jde. Naštěstí je však softový život narozdíl od toho skutečného obnovitelný.

Závěrem je ještě nutno říci, že airsoft tedy skutečně není žádný vandalismus, antigreenpeacáství, propagování zakázaných politických směrů, nebo napadání bezbranných lidí maketami skutečných zbraní. Vždy šlo a půjde o napodobení vojenských akcí a způsobu života. Je to prostě koníček skupiny lidí se zájmem o vojenství, vojenskou vědu a techniku. A je také nutno podotknout, že mnohým se airsoft stal nejen koníčkem, ale i životním stylem tak jako třeba tramping.