234. pěší prapor · klub vojenské historie, airsoftový tým, o.s. 
 LOGIN:      | 
  
ÚVOD
O PRAPORU
JEDNOTKA
GALERIE
ČLÁNKY
GUESTBOOK
ODKAZY
KONTAKT INFO


Aktualizace: 26.3.2013
Návštěv: 
Online je 


26.03.2013 »
Po opravdou dlouhé době proběhla první fáze aktualizace obsahu webu, jmenovitě pak úvodní stránky, sekcí Jednotka, O praporu a Nábor.

21.07.2011 »
Po dlouhé době nějaké nové fotogalerie!

27.03.2010 »
Lidé viďte! ...nové videogalerie!

03.03.2010 »
Lidé čtěte! ...nové články!

05.02.2010 »
Přidány nové fotogalerie.

24.01.2010 »
Do fotogalerie Ostatní přidány nové fotky.


Články






Ralsko 2008

box_grey INFORMACE O ČLÁNKU
ID článku: 60
Datum: 2008-10-04 21:06:43
Napsal: desátník RAMIREZ
Komentář: Zde bych Vás rád seznámil s průběhem našeho pobytu v bývalém vojenském prostoru Ralsko, jehož jsme se letos ve dnech 14. - 22. července účastnili...







Ralsko je oblíbeným místem, na které se 234. pěší prapor rád vrací každé léto a nejinak tomu bylo i letos. Oproti minulým letům, zaměřeným především na airsoftové vyžití byl tento orientován především na výuku a nácvik všemožných dovedností související s vojenskými činnostmi. Tento článek by Vás měl seznámit s průběhem našeho pobytu v Ralsku a je rozdělen do několika tématických částí pro lepší orientaci. Účastnil se ho nejen náš tým, ale i jednotka RATS. Už mi nezbývá než popřát příjemné počtení.....

...něco málo faktů

Ralsko je bývalý vojenský prostor rozprostírající se v Libereckém kraji, který byl v minulosti využíván už armádou Wehrmachtu, poté československou armádou a nakonec okupačními vojsky sovětského svazu. Po odsunu posledního vojáka v květnu 1991 zůstal z nezájmu státu, armády i civilního sektoru bez majitele a otevřel se turistům. Bohužel dlouhodobé působení ruských vojsk zanechalo v krajině velké škody. Vzniklo mnoho černých skládek a podzemí je zamořeno ropnými, chlorovými a jinými látkami jenž unikly z nevyhovujících nádrží do půdy. V současné době probíhá nákladná asanace, na kterou ovšem ruská strana nepřispěla ani rubl. Velkou měrou k poškození krajiny přispělo také 6 rozsáhlých střelnic, kde se dodnes nachází nevybuchlá munice následně likvidována místními pyrotechniky. Avšak tato práce si vyžádá stejně jako dekontaminace půdy jistý čas.

...příprava

Že se pojede i letos byla prakticky vyřízená věc. Bylo zde ovšem několik neznámých a to kdy a jak. Konečné termíny byly po řádném výběru kde se zohlednil každého názor takto...datum odjezdu 14.července půlnoc, příjezd 22. července v odpoledních hodinách. Zásadní otázka se nabídla ve chvíli, kdy se začalo řešit jak přesun přes půl republiky uskutečnit. Né každý totiž disponuje vlastním automobilem. Vozy schopné absolvovat dlouhou cestu byly jen 3 a ty bohužel pro 13 osob s výstrojí a výzbrojí nestačily. Nabídla se možnost přepravit zavazadla auty a osoby po železnicí čímž by se problém vyřešil, ale jeho řešení by nám akci podstatně prodražil. Naštěstí náš milovník specnaz přemlouval rodiče tak dlouho, přesvědčivě a neústupně až mu několik dní před odjezdem vytoužené vozidlo svěřili a tím bylo vše vyřešeno. 14tého v pondělí okolo 18:00 se jednotka začala scházet na základně. Započalo kontrolování veškerého vybavení a jeho následné umisťování do úložných prostorů vozidel. Bylo toho opravdu mnoho. Na každého člena připadal batoh s osobními věcmi, batoh s menší zásobou potravin, spací pytel, taktická vesta a v neposlední řadě airsoftová a volitelně také znehodnocená zbraň, k tomu ještě 50ti litrový barel na pitnou vodu a mnoho společného vybavení. Sečteno podtrženo, kufry vozů narvané k prasknutí. Nějaké drobnosti bylo ještě nutno umístit na zadní sedadla mezi posádku, ale to nás nijak neomezovalo, ba spíše naopak jsme později během dlouhé cesty ocenili možnost opřít si hlavu o takto umístěný batoh. Po uložení veškerých zavazadel nám do odjezdu zbývalo ještě pár chvil. Naposledy vše zkontrolovat a už jen vyčkat na onen čas 23:59 kdy byl naplánovaný odjezd. Volný čas byl vyplněn návštěvou naší oblíbené restaurace Fontána, odpočinkem, debatami a proměnou mistra Jody, který se rozhodl zbavit se svých dlouhých vlasů, které s hrdostí "pěstoval 6 dlouhých let a přejít na styl "jarhead", jímž tou dobou byla "vybavena" (téměř) celá jednotka.

...vzůru za na cesty

Je zhruba 5 minut před půlnocí, většina členů jednotky čeká venku u vozidel.Já, LG Válečník a Čoud jsme ještě nahoře v klubovně. Kontrolujeme jestli tu něco nezůstalo."Ne, máme vše můžeme jít". Jen Čoud se začíná přehrabovat v krabici a vytahuje horolezecké lano s úvazkem.."a co tohle, to se do auta vleze a určitě se to bude hodit" souhlasíme,zamykáme klubovnu, scházíme schody,nastupujeme do aut a na pokyn "odjééézd" konečně vyrážíme směr Ralsko!

Čtyři vozy těsně za sebou, komunikace přes vysílačky (PMR) a idila vojenského konvoje je dokonalá. Sedím ve voze s Bertíkem, Spitem a Piškotem. V koloně zaujímáme poslední místo a po vzoru vedoucího vozu najíždíme na silnici číslo E442, kterou se prakticky z Valašského Meziříčí dostáváme až téměř na místo určení. Z cd přehrávače automobilu vyhrává Bertíkův výběr hitů 60 let (období války ve Vietnamu) z něhož je hned první píseň je věnována bývalému veliteli 234.pp Šumíkovi. Při poslechu jeho oblíbeného songu tiše sedíme a plni očekávání sledujeme z okna ubíhající krajinu naší vlasti. Kolem druhé hodiny ranní zastavujeme na odpočívadle u silnice, abychom se trochu protáhli.Po kratké zastávce opět nasedáme a pokračujeme. Cesta ubíhá klidně a provoz na silnicích je minimální. Zhruba v polovině cesty při zastávce na benzině střídá Piškot Bertíka v řízení. Ten se posilňuje energetickým nápojem, někteří využívají volnou chvíli k vpravení dávky nikotinu do těla a vyrážíme dál. Hodinky ukazují 5:49 a vjíždíme do Bělé pod Bezdězem což znamená, že jsme dorazili do VVP Ralsko. Projíždíme impozantní krajinou jíž vévodí dvě dominanty a to hrad Bezděz a zřícenina hradu Ralsko. Mezi nimi se nachází zmiňovaný prostor. Po průjezdu Bělou p. Bezdězem se zhruba po třech kilometrech konečne dostáváme do cíle. Jedná se o "hotel" známý jako Olympic. Je to větší třipatrová budova ve tvaru "T" , kde kratší a na ni kolmá delší část je spojená krátkým koridorem. Do budovy se dá vstoupit ze dvou stran po troskách schodů, které za svůj stav vděčí nájezdům sběračů kovů. Z budovy zbylo jen holé zdivo a až na nepořádek uvitř je naprosto prázdná. Tu a tam je na zdech patrná barva z paintbalových zbraní a jedna zeď nese známky ostrých střeleb, kam chodí "cvičit" Policie ČR :) . Vedle hotelu se nacházaní rozbořené kino jemuž se promítací sál proměnil v hromadu sutin a zbyly z něj jen admnistrativní prosotory.Po okolí je množství dalších polorozpadlých budov.

...příjezd a ubytování

Rozlámaní, ale spokojeni že cesta proběhla bez komplikací vystupujeme z vozidel. Z hotelu nás po chvíli přichází uvítat několik členů RATS, kteří dorazili před námi. Po menší diskuzi se odebíráme dovnitř a jdeme se "ubytovat". Vycházíme po zdemolovaných schodech do třetího patra. Tam se přes vetší společenskou místnost v minulosti plnící pravděpodobně účel jako ubikace řadových vojáků dostáváme do menších místností vyhrazených obslužnému personálu či vyžším šaržím. Na spojovací koridor po pár metrech navazuje větší místnost a ta se stane jako již dříve naším "domovem". Na zdi jsou vybledlé leč stále čitelné podpisy některých členů jednotky. Začíná očista místnosti a LG se ujímá spreje, aby doplnil podpisy na zeď o nováčky. Po úklidu už nezbývalo nic jiného, než si nanosit věci a zabydlet se. Dále bylo nutno zajet pro zbývající členy RATS na nádraží. Poté co jsme je dopravili byl vysloven návrh vzít vozidla a porozhlédnout se trochu po okolí, především pak na letiště v Hradčanech. To bylo přijato s velkým nadšením a jelo se.

...poznáváme okolí, letiště Hradčany

Vydáváme se tedy směr letiště. Přes Kuřívody kde se nachází tzv. Město duchů. Ve své době bytovky fungovaly jako ubytování pro rodiny stálé posádky vojáků (nyní dochází k částečné rekonstrukci a zpětnému osidlování). Zde provádíme malou zastávku a vydáváme se prozkoumat tyto budovy. Ve sklepení pak nalézáme ruské noviny, různé harampádí a dokonce i azbukou psané dopisy. Pro běžného člověka pár dopisů a rozbořených domů nic neznamená ... ale pro nás ... cítit tu tmosféru věděli by jste o čem mluvím. No,neotálíme a vydáváme se k letišti. Po příjezdu zůstáváme ohromeni. Betonová plocha mající na délku 2,7 km a na šířku 90m je jistojistě impozantní. Z jedné strany na druhou nevidíte a tetelící se vzduch nad betonovou plochou vytváří fatamorgánu. Letiště nechala vybudovat sovětská vojska a údajně by na této ploše dokázal přistát i ruský raketoplán Buran. Podél letiště jsou rozmístěny "úly" pro stíhací letouny, které k naší smůle byly zavřené. Při nahlédnutí dovnitř byly zaplněny bílou sypkou hmotou což byla pravděpodobně silničářská sůl. V několika dalších byla umístěna dřevozpracující pila. V areálu letiště se nachází značné množství přistávacích ploch pro vrtulníky. Samotná dráha lákala rozjed se na plný plyn a tak jsme neotáleli a už jsme si to maximální možnou rychlostí "frčeli" napříč letištěm. Při doslova "průletu" letištní plochou jsme zahlédli místního modeláře s letadélkem a při zpáteční cestě s ním prohodili pár slov. Někteří jedinci ale projížďky neměli dost a tak se ač bez zjevných zkušeností jali vozidla a jeli ho "provětrat". Myslím že překvapen nebyl nikdo když po několika málo minutách auto i s posádkou pomalu dorazilo k naší skupince se slovy že "to zdechlo a nejde nastartovat". Po drobné rozmíšce čí to je a není vina se rozhodlo počkat až automobil vychladne neb motor přímo vařil. Proces chládnutí motoru je značně zpomalen, když stojíte na rozpáleném betonu, je pravé poledne a z nebe plnou silou paří letní slunce. Část jednotky se tedy pokoušela zjistit co tomu je a zbytek bez větších znalostí co se týče oprav automobilů si z dlouhé chvíle vymyslel plán jak si ukrátit volnou chvíli. Dlouho jsem váhal zda to zde zmínit, ale nakonec zase nejde o nic strašného. Jsou adrenalinové sporty kde jde o život a vedle nich se jeví jízda na střeše ve stokilometrové rychlosti jen jako neškodné "blbnutí" :) (pozn. velení: s poslední větou zásadně neslouhlasí). Po vystřídání celé posádky vozidla jsme nakonec toto dovádění završili vrcholným číslem kdy na střeše pobývaly dvě osoby, na přední kapotě taktéž a tímto stylem jsme dorazili ke zbytku jednotky. Někteří jedinci neměli slov a já se jim ani nedivím. Tímto byla naše pouť po hradčanském letišti ukončena neboť auto zchládlo a šlo nastartovat, ale zvuk, jenž vyluzovalo nezněl zdravě. Bylo rozhodnuto odvést ho do nejbližšího servisu a počkat jak se situace vyvine. Tak se přes lano odtáhlo do vedlejšího městečka nesoucí název Mimoň, kde nám bylo automechanikem sděleno, že výměna filtrů a oleje by mohla pomoci ale podotkl, že motor je ve velmi špatném stavu a asi má auto odslouženo. No během této příhody nám vyhládlo a tak navštěvujeme místni hostinec. Po skvělém jídle se vydáváme zpět na ubikace. Chvíli po příjezdu jsme se vydali na menší procházku a zašli jsme si na nedalekou tankovou střelnici. Tím byl náš rvní den v této oblasti ukončen a nezbývalo, než se jít kompletně zabydlet a nabrat síly pro nadcházející dny.

...návštěva "výzkumáku" objekt spalovny

V tomto areálu nacházejícím se v Borečském polesí se za ruské okupace prováděly blíže nespecifikované pokusy s různými druhy munice a i údajnými pokusy na zvířatech což v nás vzbudilo nevídaný zájem. Po chvilce bloudění jsme se od správce lesů dozvěděli potřebné informace a zanedlouho jsme dorazili k lesní cestě se závorou. Vjezd byl zakázán a proto jsme museli pěšky. Nic hrozného a tak sbírajíce borůvky nezvyklých rozměrů, jsme dosáhli touženého objektu za několik desítek minut. Cestou tu a tam za drátěným plotem byly vidět vykopané díry do země a zakryté černými igelitovými pytly. Nějak jsme nepátrali o co může jít, ale nejspíš se jednalo o černé skládky s nebezpečným odpadem rusů,které AČR nyní zpětně likviduje. Každopádně objekt byl oplocen a tak jsme se neodvážili proniknout dovnitř neboť nové cedule hlásaly, že je vstup stále zakázán a jedná se o vojenský objekt. Obešly jsme jej tedy kolem dokola podél plotu a zklamáni odjeli pryč.

...průběh běžného dne VVP Ralsko

Se slovy "vstávat, už je skoro půl šesté" nás velící tahá ze spacáků. Ač né zrovna nadšeni vylézáme a připravujeme se k nástupu jenž má být "dole na buzerplace" a "za pět minut fofrem jedu jedu jedu ! ". Celý pobyt se nese v armádním duchu a tak je výstrojní kázeň samozřejmostí.Nedodržení je trestáno větším počtem kliků. Tolerovány jsou jen zaprášené kanady, jež se i přes sebevětší snahu po pár krocích znovu obalí od všudypřítomného nepořádku. Probíhá krátká rozcvička, kterou tvoří běh po nedalekém okolí za vyzpěvování "marschsongu".Dále následovalo množství kliků a několik dalších cviků pro protáhnutí ztuhlého těla.Po sdělení programu dne máme rozchod a jde se na snídani. Dále nastupuje ke slovu hlavní program jenž je tvořen některým z níže uvedených "výcviků". Kolem dvanácté hodiny je oběd a po něm chvíle osobního volna. Po druhé hodině se opět zapojujeme do programu. Konec nastává kolem šesté až osmé večerní dle potřeby. Zde je opět místo pro osobní volno. Večerka dána není, ale kolem 11 večer už většina přítomných odpadá...

...pořadová příprava Tohle je prakticky první věc, kterou Vás v armádě naučí. Jak správně pochodovat, co je to pozor, pohov jak je provádět nebo kterou nohou vykročit z pozoru a jiné. Musím říct že ač to vypadá nudně opak je pravdou. Pochodování a poslouchání povelů nás bavilo a tak jsme i toto zvládli během chvíle. Náramně se nám pak zamlouvalo pochodování,které se neslo a rozléhalo po okolí...

...topografie, radiová komunikace, bezpečné zacházení se zbraněmi, první pomoc

Co k tomu dodat to jsou základy jež musí znát každý jedinec 234. pp .U každého druhu proběhla přednáška od pověřeného "instruktora". V kurzu první pomoci byl instruktorem Válečník, ve všech ostatních výše popsaných Čoud. -pozn. Čoud se s námi stále nechce podělit o tajemství časové kapsy :)

...bojové (combat) střelby Prakticky šlo o průchod budovou se zbraní přičemž nepřítele tvořily reflexní vesty velmi dobře poukrývané za překážkami, dveřmi a tak podobně jako kdyby se tam schovával živý nepřítel. Úkolem bylo postřílet veškeré terče v co nejkratším čase. Toto si zkusil každý několikrát jak s krátkou (pistole) tak dlouhou zbraní (útočná puška,samopal) a rozmístění terčů bylo náhodně měněno. Na konci si tuto disciplínu vyzkoušely i celé týmy.

...slaňování

Na poslední chvíli přibalený úvazek a horolezecké lano se později opravdu hodil. Mohli jsme si tak pod Čoudovým vedením vyzkoušet základy slaňování. Vybrána byla centrální místnost hotelu, kde bylo množství bytelných sloupů za, které se lano uchytilo. Rovněž pozůstatky oken byly dokonale "očesány" a tak zde nebyla jediná překážka zabraňující tomuto záměru. Jeden po druhém jsme si půjčovali úvazek a s překonáním drobného strachu, který přeci jen zapracuje slanili stěnu.

...výcvik CQB

CQB je anglická zkratka a znamená -close quaters battle- což volně přeloženo vystihuje : boj v malých a uzavřených prostorech (budovy,městská zástavba a pod.) Jako instruktoři se přihlásili Urna, Kofus a Siki vzhledem k jejich velkým znalostem tohoto tématu. Všichni účastníci mi jistě dosvědčí, že profesionalita, s jakou byl výcvik veden a předané informace byly na špičkové úrovni. Primárním objektem pro svou rozsáhlost a různorodost místností byla zvolena budova kina hned vedle hotelu. Výcvik probíhal něco málo přes dva dny a vyzkoušeli jsme během něj mnoho různých postupů jak se přiblížit k budově, provést její "vyčištění" a následné opuštění prostoru s případnými zajatci. O tom už dále... Vzhledem k našemu počtu jsme byli rozděleni na dvě družstva. Odstřelovačské (instruktor Siki) a střelecké družstvo (instruktoři Urna a Kofus). Jelikož jsou výcviky těchto skupin odlišné probíhají zvášť. U výcviku odstřelovačů jsem nebyl tudíž Vám mohu jen přiblížit průběh toho střeleckého. Samotné střelecké družstvo se dále rozdělilo na 3 týmy po 4 členech, kteří od začátku do konce zůstali v jedné skupině pro sehranost. Po zvládnutí základních ručních signálů jenž jsou nezbytné pro komunikaci v týmu a mezi tými jsme se mohli dát na klasický výcvik. Ruční signály jsou voleny proto, že prostě nejde aby po sobě zasahující lidé řvali rozkazy, to by upozornilo nepřítele na jejich přítomnost. V CQB rozhoduje moment překvapení. Mimo jiné s dobře zvládnutými ručními signály je mnohdy jednodušší se v daný okamžik domluvit než třeba šeptem. Jdeme na to. Chůze je základ. Našlapovat tiše je nutností, sebemenší zvuk by mohl nepřítele varovat. Nám se to moc nedaří neboť je podlaha pokrytá kusy omítky a cihalmi a tak to chce opravdu trénovat a trénovat. Procházíme chodbu tam a zpět několikrát dokud se to instruktorům nezdá jako vyhovující. Formace. Každý ze čtveřice v týmu má danou svou pozici. Z té kryje určitý prostor nebo vykonává jisté činnosti. Postupuje se v ní jak při přiblížení k budově tak i v budově samotné.Jsou nám vysvětleny postupy vnikání do místností a jejich zabezpečení s postupným opuštěním..trénink zabírá mnoho času a stojí nás mnoho sil, ale na konci dne jsou výsledky opravdu znát. Nakonec dochází k několika "ostrým akcím kde jsou použity i zbraně a jako figuranti slouží reflexní vesty. Jedeme na čisto a musíme v časovém limitu zajistit celou budovu. To se nám bohužel nedaří a to znamená, že musíme opět cvičit a cvičit. Poslední den výcviku CQB přichází finální akce, která má prověřit vše co jsme se naučili. Procházíme lesem a přibližujeme se na dohled k budově, z vysílačky nás informuje sniper tým."V budově kina se nachází rukojmí, přesný počet "teroristů" není znám. Předpokládané zaminování prostoru. Konec". Potvrzujeme a probíráme jak na budovu zaútočit (týmy podle jmen velitelů Válečník,Joda,Afares). Afarův tým provádí přiblížení, poté postupuje tým Válečníka a nakonec Joda. Všechny týmy se vzájemně kryjí. Afares zahajují finální přiblížení k budově, zastavují se u vchodu a dávají signál Jodovu týmu. Když dorazíme ke vchodu z druhé strany Afar signalizuje výbušninu. Proto je povolán pyrotechnik, aby ji zneškodnil.Děje se tak a beze ztrát postupujeme dále. Napětí by se dalo krájet, jen neudělat chybu říkáme si, pot nám stéká po obličeji a pomalými kroky vnikáme do objektu. Začínáme čistit spodní patro. Místnost po místnosti přesně danným a nacvičeným postupem. Každé dveře, každý kout je nutno prověřit. Může tam být ukryt nepřítel nebo výbušný nástražný systém, teprve teď si opravdu uvědomujeme jak to mají profesionálové ve skutečnosti těžké. Procházíme přízemí a zbývají dvě místnosti na konci chodby. Levou stranu má Afarův tým, pravou Válečníkův a Jodův jistí chodbu. Zazní "běž běž běž" a týmy vbíhají do dveří. Ozývá se střelba a nepřátelé padají k zemi.Vše zatím ok než...se ozve detonace a zjišťujeme že Afarův tým byl zabit minou (samozřejmě jen v simulaci) , která nesepla napoprvé. Zbývají tedy dva týmy a první patro k vyčištění. Joda a jeho tým stále jistí chodbu a Válečník se svými lidmi se vydává po schodech...střelba !! a další nepřítel se poroučí k zemi. Pokračují dál, jsou už na "odpočívadle" schodů a zjišťují přítomnost výbušniny. Je opět povolán pyrotechnik a s konstatováním, že se jedna o velmi zdařilý pokus minu zneškodňuje. Dosáhli prvního patra a nyní vyčkávají až se k nim připojíme. Vystupujeme po schodech, vykrýváme své perimetry a připojujeme se k Válečníkovi. Opět místnost po místnosti čistíme první patro. Zbývá poslední. Tam bude rukojmí. Dostáváme se na výchozí pozici ke vstupu do místnosti Válečníkův tým jistí , náš tým je úderný. Vhazujeme dýmovnici a vbíháme do místnosti...." k zemi k*rva k zemi, dělééj no tak! překvapený terorista váhá zda odhodit zbraň, ale nakonec rezignuje a uposlechne příkaz. Zajišťujeme ho a bereme pod patronát i vězněné rukojmí. Úkol ale ještě není splněn. Zbývá opustit budovu. Pod jištěním druhého týmu transportujeme rukojmí a zajatce do bezpečné zóny...mise je ukonce. I přez ztrátu jednoho z týmu jsme úkol splnili a misi ohodnotili i instruktoři jako dobře provedenou. Tím skončil náš CQB výcvik a mohli jsem se věnovat dalším činnostem.

...nácvik tiché chůze

Pokud jsme neprováděli činnosti na základně byli jsme v terénu. Ve formacích provádějíce průzkum a hlídky jsme obešli celé blízké okolí. Při vhodném terénu pak probíhal nácvik tiché chůze. Není opravdu nic jednoduchého pohybovat se ve vysoké trávě nebo lesem potichu tak, aby si Vás nikdo nevšiml. Pod nohama tráva šustí, praskají větvičky a to není při vojenských operacích žádoucí. Proto jsme tomuto výcviku věnovali taky nějaký čas. Platí několik pravidel. V lese koukat pod nohy a našlapovat zlehka, nejlépe na vnější hranu chodidla a poté přenést váhu na chodidlo celé. Značně to zpomalí postup, ale utajení je přednější. Ve vysoké trávě nesmí být člověk lenivý a tahat nohy doslova po zemi kdy se mu tráva všemožně zachycuje za obuv a vydává nepříjemné šustění, které je opravdu znatelné na velké vzdálenosti obzvláště pak v noci.Jednoduše se tomu dá vyhnout vysokým zvedáním nohou a pomalým došlapováním stejně jako v lese. Tráva tak nešustí a není ani ušlapaná, proto málokdo objeví že tudy někdo prošel.

...průzkumná mise

Během pochůzky po okolí byla zjištěna u vzdálené budovy činnost neidentifikovaných osob. V rámci cvičení mi bylo velením uloženo provést průzkumnou akci a zjistit co nejvíce informací. Zůstat nepozorováni bylo bezpodmínečné. Do jednotky jsem pod své velení dostal další tři spolubojovníky. Druhou část tvořil stejně početné družstvo RATS. Odhazujeme nepotřebnou výstroj a naší zbraní se stává blok a pero. Plížením vpřed...

Proplazili jsme se vysokou travou přes louku a zmizeli jsme v lese. Jsme kryti stínem stromů a z protější louky nás podezřelé osoby nemohou zpozorovat. Procházíme poklidně lesem jenž se táhne na okraji louky a potom opět se plížením dostáváme nepozorovaně k cíli. Dle varovné tabule zjiš´tujeme vlastníka a to AUTOCLUB který zde testuje automobily. Vstup zakázán. Jsme na dohled a s maximální opatrností zaznamenáváme důležité informace. Počet a typ budov, jejich vybavení, typy vozidel a v neposlední řadě počet a podrobný popis civilistů zahrnující barvu vlasů, oblečení, přibližnou váhu, výšku a činnost. Znenadání přijíždí vozidlo a proto okamžitě tlačíme hlavu k zemi...uf neviděli nás. Po cestě pár desítek metrů dole z pod kopce slyšíme nějaký ruch. Opatrně se vydáváme zjistit jeho zdroj. Jedná se o další budovy a osoby. Vše opět pečlivě zaznamenáno a vydávám příkaz k stáhnutí. Za stálého kontrolování 6té hodiny se stahujeme až na výchozí pozici, kde veliteli předáváme informace k vyhodnocení. Mise úspěšná, informace dokonale předčily očekávání. Práce týmu perfektní.

...stravování,hygiena

Z domu nabaleni konzervami, sušenkami a polévkami z pytlíku. Vybaveni ešusem, příborem a plynovým vařičem nebo skládacím vařičem AČR se značnou zásobou tuhého lihu. Toť složení "kuchyně". Žádný luxus, ale vyžít se z toho dá a je to nadstandart při bojových operacích vtýu nepřítele.Čaj po ránu a na večer vždy pomohl. Nebo alespoň jsme si to mysleli první dva dny.Pak jsme byli našimi zhýralými členy a jejich žaludky nuceni co druhý den navštívit obchod s potravinami pro získání normální stravy a pečiva.To se pak po cimře rozléhala vůně uzené šunčičky či vysočiny zajídané čerstvým rohlíčkem :) . Hygiena...snad jsme chlapi ne ? Týden bez vody se vydržet dá pokud se Vám nepřihodí nějaká ..ehm.. nehoda což se naštěstí nikomu nestalo. Vydržet se to dá, ale horko těžko, neboť parta upocených, uprděných chlapů vydá za své, rozhodli jsme že lepší bude návštěva některého přírodního koupaliště v okolí.Na mušku se nám dvakrát dostalo Máchovo jezero a tak se podmínky nepatrně zlepšily, člověk se cítil jako znovuzrozený po koupeli v chladivé vodě.

...další zážitky

Dřevo na oheň... Z dalších zážitků bych zde zařadil například obstarávání dřeva na táborák večer před odjezdem. Chtělo to pořádnou zásobu a tak jsme se jali seker, mačet a šli na dřevo. Všude se válely nějaké větve menší suché stromky a tak jsme je sebraly a po schodech pomocí lana vytahali nahoru...ano táborák byl nakonec uvnitř a musím říct že to byl opravdu pitomý nápad. Dřeva stále nebylo dost a tak se rozhodlo že "musíme pokácet nějaký strom" .No a jak jsme tak stáli v třetím patře hotelu o koukali z okna věc byla vyřešena dříve než nám to vůbec došlo. Chytili jsme za korunu nejbližší břízku a tu uvázali provazem k jednomu ze sloupů. Dva aktivisti seběhli pohotově dolů s mačetami a už se jen ozývaly rány které znamenaly konec mladého stromku. Zanedlouho už jsme stromek tahali oknem do budovy a o dřevo bylo postaráno. Už stačilo jen rozdělit na menší části a začít přikládat :) Rotní dýmovnice na x použití. Vlastnili jsme na začátku celkem dvě tyto velké rotní dýmovnice-ty velké kulaté plechovky (cca 10 minut kouře). První padla na menší test kdy jsme ji vhodili do budovy kina a zkoumali její dýmení a pak v něm splašeně pobíhali v plynových maskách. Viditelnost zhruba 30cm. Opravdu zábava pro inteligenty, ale alespoň teď vím jak si představuje Stephen King MLHU. Druhá dýmovnice posloužila jako falešný kouř z nedalekého komína bývalé teplárny. Komín měl opravdu silný tah a i přes chybějící kovová dvířka u jeho paty se rozkouřil "jako zamlada". Kolikrát se až člověk podivuje jak málo stačí k lidské radosti. Meloun. Dostal jméno Pilla :) měl 6kilo a vyšel nás na 40Kč. Chovali jsme se k němu opravdu slušně ale on stále do někoho "šel".No když to jeho provokování zašlo příliš daleko vzali jsme pistoli (airsoftovou) a popravili jsme ho. Ještě při vykonávání trestu smrti odmítl pásku přes oči a přežil první 3 výstřely. Stále se nám smál. Až další dva ho poslaly do věčných lovišť což potvrdil i asistující lékař.

...celkový obraz

Zpáteční cesta proběhla poklidně, většinu jsem prospal :) Úrazy se nám až na pár odřenin vyhly a nepojízdé auto bylo na laně odtaženo. Žádné další škody nejsou známy. Abych shrnul ten týden co jsme na Ralsku pobývali. Myslím že čas, který jsme tam společně prožili byl využit opravdu perfektně, naučili jsme se spoustu nových užitečných věcí a získali mnoho nezaměnitelných zážitků. Humor byl originální a hlášky, které se omílaly do nekonečna nás absolutně odzbrojovaly. Celou dobu panovala skvělá atmosféra a přátelské vazby mezi námi byly ještě více upevněny s jednotkou RATS nevyjímaje. Doufám že i příští rok se zadaří a opět se v hojném počtu podíváme na Ralsko a pobyt tam bude nejméně stejně kvalitní jako letos....