234. pěší prapor · klub vojenské historie, airsoftový tým, o.s. 
 LOGIN:      | 
  
ÚVOD
O PRAPORU
JEDNOTKA
GALERIE
ČLÁNKY
GUESTBOOK
ODKAZY
KONTAKT INFO


Aktualizace: 26.3.2013
Návštěv: 
Online je 


26.03.2013 »
Po opravdou dlouhé době proběhla první fáze aktualizace obsahu webu, jmenovitě pak úvodní stránky, sekcí Jednotka, O praporu a Nábor.

21.07.2011 »
Po dlouhé době nějaké nové fotogalerie!

27.03.2010 »
Lidé viďte! ...nové videogalerie!

03.03.2010 »
Lidé čtěte! ...nové články!

05.02.2010 »
Přidány nové fotogalerie.

24.01.2010 »
Do fotogalerie Ostatní přidány nové fotky.


Články






Jelenec

box_grey INFORMACE O ČLÁNKU
ID článku: 63
Datum: 2008-11-16 20:05:07
Napsal: rotný EL.DŽI
Komentář: Pár odstavců a zhodnocení nedávné akce na vrcholu Jelenec na česko-slovenských hranicích...







Akce Jelenec


Je sobota ráno a my vyrážíme po menších potížích s dopravou jednoho člena směrUherské Hradiště a poté Jelenec. Jelenec je kopec na hranicích České a Slovenské republiky. Pomalu se rozednívá, v autě panuje tradičně dobrá nálada, padají hlášky a hlody k různým tématům. Po krátkém bloudění v obci Strání nakonec všechna auta bez problémů dorazila na místo, odkud jme měli vyrazit pěšky. Po ustrojení a klasické čtvrthodině fintění a vykuřování některých členů jsme vyrazili uličkou mezi zahradami rodinných domů a po chvíli jsme se dostali na okraj lesa. Tam jsme se zformovali a vyrazili.

Po pár stech metrech se rovinka začala pomalu stávat kopcem a za chvíli doslova krpálem. Půda byla nasáklá mírným deštíkem, který nás cestou provázel a ujížděla pod nohama. Místy jsme doslova šplhali do svahu, který se začínal zdát nekonečný. Dopřáli jsme si občasnou zastávku na občerstvení, hlavně pití a rozhlédnutí po okolí, které se začalo nořit do husté mlhy. Po dobré hodině šplhu do kopce jsme se dostali na rovinku u které všichni doufali, že je finální a za kterou se skrývá náš cíl.

Nebylo tomu tak. Čekala nás zhruba ještě jednou taková trasa po úzké lesní pěšince lemované popadanými stromy a vysokou zežloutlou trávou. Někteří členové toho začínali mít plné zuby. Nikdo z nás totiž netušil, kam až se půjde a že je to až tak vysoko. Šli jsme tedy s mírně znechucenými výrazy a doprovázeni stále mírným deštíkem a větrem pořád nahoru. Konečně jsme narazili na námi hledaný rozcestník a šotolinovou cestu, po které jsme se měli dát vlevo. Upravili jsme tedy formaci a dali se po cestě podél hraničních kamenů. Po nějakých čtyř stech metrech jsme přes neuvěřitelně hustou mlhu konečně zahlédli betonový sloup a za ním nějaké budovy.

Formace se zastavila a já se Všeťou jsme vyrazili na průzkum. Došli jsme k betonovému sloupu vstupní brány areálu, kde jsme zaznamenali pohyb. Vrátili jsme se do formace a pokračovali v pohotovosti k objektu, když se před námi z mlhy vynořilo několik postav. Byli to naši spojenci, kteří nás očekávali. Předali nám informace z podrobnějšího průzkumu a začali jsme tedy obcházet objekt ve stylu „dveří“ podél rozpadlého oplocení a budovy, dokud jsme se nedostali k roubené chatě. Tam měl být zabarikádován nepřítel.

Ve dvou skupinách jsme vyrazili tichým přiblížením k roubence, když se ozvaly první výstřely nepřítele. Nikdo nevěděl odkud výstřely vycházely, ani kolik bylo nepřátel, ale polovina jednotky byla v otevřeném terénu okamžitě vyřazena a zbyli jsme jen čtyři. Tři z nás se stihli ukrýt za trosky zbořené budovy, já jsem zůstal odříznut za zdí vzdálené několik metrů. Nepřátelská palba, která nás držela při zemi, po chvíli utichal. Odhodlaný Spit a Venca doběhli k roubence. Já s Válečníkem jsme jistili zbylý prostor a pak se přesunuli ke zbytku.

V CQB formaci jsme se podél zdi dostali ke vchodu. Slyšeli jsme hlasy, odhadovali polohu nepřátel. Najednou zpoza rohu vykoukl kalašnikov a nedbale pokropil prostor vchodu. Nikdo nebyl zasažen, zkrátilo to však naše rozhodování. Vtrhli jsme do budovy. Dva nepřátelé, z toho jeden kvůli komické závadě zbraně, opouštěli bojiště jako mrtvoly. Bohužel jsme zapomněli zkontrolovat strop a po chvíli jsme na to všichni doplatili.

Tak jsme se tedy seznámili s našimi nepřáteli. Oddechli jsme si, podebatovali a taky něco snědli. Dohodli jsme se na výměně stran a další hře, která se poté stala zajímavou zejména pro mě a Johnyho. Rozhodli jsme jít na patrolu, kde jsme zlikvidovali tři ze čtyř nepřátel dříve, než se vůbec dopracovali k nějakému útoku. Vrátili jsme se dovnitř trochu zahřát. Po chvíli dorazil i poslední nepřítel, kterého si vychutnal náš odstřelovač ze štítu budovy. Tato hra byla tedy rychlá, ale pro zbytek teamu poněkud nezajímavá.

Překvapením pro nás bylo, že nepřátelé už po této druhé hře vylovili z výstroje lahváče a k další aktivitě se moc neměli. Prohlédli jsme si tedy ještě rozbořené budovy, vysokou ocelovou rozhlednu, která po pár metrech mizela v husté mlze, trochu si sami zablbli, ale kvůli totální absenci vyhlídek na další program jsme se rozhodli pro návrat domů.

Akce jako taková více méně selhala díky nedostatečné účasti nepřátel. Byla to sice zajímavá zkušenost vyšlápnout si takový kopec, běhat v dešti a mlze, jakou jsem snad dosud nezažil, kolem hraničních kamenů chvíli na Slovensku a chvíli zase u nás, ale očekávali jsme asi něco víc…


Několik fotek z této akce si můžete prohlédnout ve fotogalerii