234. pěší prapor · klub vojenské historie, airsoftový tým, o.s. 
 LOGIN:      | 
  
ÚVOD
O PRAPORU
JEDNOTKA
GALERIE
ČLÁNKY
GUESTBOOK
ODKAZY
KONTAKT INFO


Aktualizace: 26.3.2013
Návštěv: 
Online je 


26.03.2013 »
Po opravdou dlouhé době proběhla první fáze aktualizace obsahu webu, jmenovitě pak úvodní stránky, sekcí Jednotka, O praporu a Nábor.

21.07.2011 »
Po dlouhé době nějaké nové fotogalerie!

27.03.2010 »
Lidé viďte! ...nové videogalerie!

03.03.2010 »
Lidé čtěte! ...nové články!

05.02.2010 »
Přidány nové fotogalerie.

24.01.2010 »
Do fotogalerie Ostatní přidány nové fotky.


Články






Pod tíhou kříže, 4.díl

box_grey INFORMACE O ČLÁNKU
ID článku: 71
Datum: 2008-12-09 21:51:48
Napsal: rotný SPIT
Komentář: Po menší odmlce způsobené problémy se stránkami dnes opět přináším další díl. Ať se líbí.







Po několik následujících dní panovala mezi všemi šesti muži trochu stísněná nálada. Naoko se sice snažili být veselí, ale smích vycházející z jejich úst zněl tak nějak přiškrceně a nuceně. Omezili také svůj pohyb venku jen na ty nejnutnější úkony a kapitán Callery teď každé ráno a večer chodil na obhlídky okolí. Jenže jak dny plynuly dále a po neznámém návštěvníkovi ani stopy, vše se pomalu začalo vracet do starých kolejí. A tak se jednoho mrazivého rána rozhodli opět k akci, kterou podnikli naposledy asi měsíc zpět. Jednalo se o to, že se vydají na obhlídku k nepřátelské hranici, několik kilometrů ji budou kopírovat, a poté se vrátí zpět. Jednoho člověka nechají v úkrytu, aby jej střežil, a také aby jim měl kdo otevřít, až se vrátí zpět. A samozřejmě také bylo potřeba se postarat o oheň a další nezbytné věci. Jistě pak rovněž příchozím přijde vhod připravené jídlo. Zbývalo jen rozhodnout, kdo se této nepopulární úlohy zhostí. K tomuto účelu si připravili šest kousků různobarevných drátů. Callery si je vzal, otočil se k ostatním zády a když se obrátil zpět, koukaly mu z dlaně stejně dlouhé kusy.
"Ducce, tahej!"
Seržant se nadechl a rychlým pohybem vytáhl z kapitánovy ruky jeden drát, který schoval za záda.
"del Bosque, jsi na řadě. Hollidayi, pojď. O'Loney! Forte, ber."
Každý si vzal jeden kus, který schoval, až zbyl jen poslední, kapitánův. Na povel všichni ukázali ruce. Nejmenší kus měl Holliday. Ostatní vzali batohy a zbraně a jeden po druhém opustili úkryt a seřadili se vedle vstupu. Callery se obrátil k Hollidayovi.
"Nejpozději za 6 hodin jsme zpět. Dávej pozor...a ať ti to rychle uběhne."
Poplácal desátníka po rameni a vylezl otvorem ven. Za chvíli vykročili na cestu a zelená houština se za nimi zavřela.

Když po asi hodině cesty dorazili ke sloupku označujícímu hranici, vyndal Ducce dalekohled, podal jej Callerymu a všichni zalehli mezi malé listnáče, kterých tu bylo všude plno. Kapitán otřel sklíčka a přiložil dalekohled k očím. Když jej asi po minutě opět sklonil, obrátil se k ostatním a šeptem jim sdělil znepokojivou informaci.
"Nedávno se tady prohánělo FAMO a soudě dle hloubky vzorku bylo asi pěkně naložené. Dám krk na to, že teď už tu máme po lesích tolik Němců, až nám to milé nebude."
Jeho muži na to zareagovali sevřenými pěstmi. Pohraniční půda se evidentně začínala stávat dosti horkou a tolik párů nohou, kolik tu prošlo za poslední dny, neviděly tyto kopce zřejmě několik let.

Zhruba 4 kilometry odsud si Tom Holliday právě otevřel poklop, aby se trochu nadýchal čerstvého vzduchu. Měli sice od kapitána zakázáno nechávat jejich úkryt otevřený, ale přeci se za tu chvilku nic nestane. Nebude hnít pořád ve tmě…a navíc potřebuje umýt nádobí od snídaně, tak jaképak copak. Když ho ovanul chladný vzduch vonící pryskyřicí, hluboce jej vtáhnul do plic a začal vzpomínat, jak se přibližně před 150 dny poprvé dotkli horké evropské půdy. Když byla schválena operace s krycím názvem Scope a on byl vybrán do jednotky mající za úkol plnit ji, nevěděl, co čeho se pouští. I když to asi nikdo. Operace, při níž budou nepozorovaně vysazeni kdesi ve střední Evropě, budou si muset zbudovat úkryt v hustých lesích a žít stranou od veškeré civilizace, dávala tušit, že nepůjde o jen tak ledajaký úkol. Jediné, čím si mohl být jistý, byli jeho spolubojovníci. Kapitána Calleryho již nějakou dobu znal a věděl, že i ostatní prošli přísným výběrem a nejsou to žádní zelenáči. A když nadešel den D a oni byli jednoho horkého letního večera nepozorovaně vysazeni v nejzápadnějším cípu Československa, změnil se pro všech 6 mužů jejich osud takovým způsobem, jaký by nevymyslel ani nejlepší spisovatel.

Během toho všeho vzpomínání došel pomalu Holliday i se špinavým nádobím ke studánce. Oddechl si a rozhlédl se po okolní krajině. Pořád ho nepřestávala fascinovat. On, chudý kluk z Nevady, byl donedávna zvyklý jen na vyprahlé pouště svého rodného kraje, a tady zpočátku nevěděl kam s očima. Chvilku mu trvalo, než se naučil orientovat v tak rozmanitém a členitém terénu, ale záhy pochopil, že právě tento terén bude jejich největší zbraní. Pokud chtěli zůstat nezpozorováni, nemohli si vybrat lepší místo. Pár obyvatel tohoto jinak liduprázdného kraje si ani nevšimlo jejich výsadku, natož aby někdy zavítali do těchto hustých lesů.

Zamyšleně drhnul ušpiněné nádobí, a ani si nevšiml, jak se za ním rozhrnula houština a z ní opatrně vykročil muž s rezavými vousy. Opatrně se se silnou větví přibližoval k sehnutému desátníkovi. Když mu zbývaly již jen asi 3 metry, praskla pod jeho nohou suchá smrková větvička. Holliday sice okamžitě vyskočil, ale rána do hlavy ho zbavila vědomí.

Na hranici právě pět párů nohou opustilo půdu Československa.