234. pěší prapor · klub vojenské historie, airsoftový tým, o.s. 
 LOGIN:      | 
  
ÚVOD
O PRAPORU
JEDNOTKA
GALERIE
ČLÁNKY
GUESTBOOK
ODKAZY
KONTAKT INFO


Aktualizace: 26.3.2013
Návštěv: 
Online je 


26.03.2013 »
Po opravdou dlouhé době proběhla první fáze aktualizace obsahu webu, jmenovitě pak úvodní stránky, sekcí Jednotka, O praporu a Nábor.

21.07.2011 »
Po dlouhé době nějaké nové fotogalerie!

27.03.2010 »
Lidé viďte! ...nové videogalerie!

03.03.2010 »
Lidé čtěte! ...nové články!

05.02.2010 »
Přidány nové fotogalerie.

24.01.2010 »
Do fotogalerie Ostatní přidány nové fotky.


Články






Downhill Snowštubing

box_grey INFORMACE O ČLÁNKU
ID článku: 77
Datum: 2010-02-08 14:58:48
Napsal: svobodník ALF
Komentář: Sranda a adrealin...







Downhill

Nastala zima a my jsme se rozhodli zažít nějakou tu legraci a celkově se odreagovat. První co nás napadlo bylo zajít na Vrchovinu která je na Štěpánově. Co vzít s sebou...? Chvíli jsme přemýšleli a napadly nás boby, duše z kol od aut a veliká duše neznámého původu. Vše jsme naložili do auta a s úsměvem na obličeji odjeli na Vrchovinu. Tam nás čekalo nemilé překvapení. Přes noc tam napadlo 15 cm nového sněhu, takže se tomu moc nechtělo. No nic, řekli jsme si, že se to pokusíme ujezdit. Největší duši bylo 15 cm sněhu jedno a vesele si to svištěla dolů, přičemž nádherně ujížděla trať. Tak, jsem dole, co teď? Nezbývalo nic jiného než se vydat s duší na rameni navrch. Takto se to opakovalo asi 5x což už bohatě stačilo na to, aby byla trať nádherně sjízdná.

Někteří na to vzali duše z aut, jiní zas bobovací lopatu. Malé duše z aut měly příliš velký valivý odpor, tudíž to moc nejelo. Ostatní prostředky si vesele jezdily. Napadlo nás že by mohlo pomoci duši kus nějakého igelitu. Po chvíli hledání... Hurá, igelit tu máme. Duši jsme zabalili do igelitu a dali na trať. Zkusili jestli jede... a hle, jede jak z řetězu utržená, paráda. Igelit jsme rozřezali na dvě poloviny a už byly funkční dvě malé duše, jedna velká a lopata. Začínalo to býti zajímavé. Na velké duši ti odvážní z nás, jezdili po dvou. Po velkém úspěchu si to vyzkoušeli všichni a už se toho nikdo nechtěl vzdát.

Po chvíli ježdění přijel Ramirez, který měl čirou náhodou v kufru auta velký, ale opravdu velký kus igelitu. Igelit jsme tedy dotáhli nahoru. Tam jsme jej pěkně rozprostřeli a nachystali na osázení všemi dušemi. Dopředu šla nejvetší řídicí duše se dvěmi členy. Ti jednak řídili směr hada a jednak udržovali igelit tak, aby nám neujel. Za touto řídicí duší se postupně naskládaly zbývající 4 duše. Nasedli jsme. Nohami to zatím držíme aby mohl poslední nasednout. Naskočil. My odbržďujeme a jedeme z kopce. Jedeme opravdu velkou rychlostí a začíná to být ta pravá sranda. Jedeme všeci. Had začíná nabírat obrovskou rychlost a stává se pomalu neovladatelným. Čeká nás krutá zatáčka ve které je menší skokánek. Najedeme na něj..... všichni jsme postupně poskočili, někteří tímto skokem ztratili svou duši a jeli jen na igelitu, někteří se pro jistotu z hada vytratili úplně. Had už byl neovladatelný a po páru metrech jsme se "rozbili" všichni. Nebylo človíčka, který by nebyl vysmátý a už by si to nechtěl sjet dolů. Při výstupu na vrch jsme kanadama rozkopali onen ošklivý skokánek a tím zmírnili výskok hada do vzduchu.

Opět nasedáme a řítíme se dolů. Tentokrát už byla zatáčka i umírněný skokánek celkem v klidu. Ale stal se jiný problém. Ve vysoké rychlosti konec hadu začal předbíhat svůj předek. To bylo nemilé, ti co měli větší smůlu se najedli sněhu. Takto jsme blbli do té doby, než jsme byli všichni mokří a unavení. Někteří už měli sníh až na zádech a všichni se už těšili na teplé jídlo. Tato akce byla rozhodně velmi povedená a sklidila tak všeobecný úspěch.

Odkazy na videa:
Video 1
Video 2
Video 3